Posílení pravomocí ombudsmana? Žádné řešení, jen nesystémový výstřelek

07.04.2015 15:22

Debata okolo návrhu novely zákona o veřejném ochránci práv vyvolala emoce jak mezi poslanci, tak u široké veřejnosti. Zatímco reakci veřejnosti jistě ovlivňuje kontroverzní ombudsmanka Anna Šabatová, jako zákonodárci musíme zohlednit širší dopad novely. Hodnocení je více než jednoznačné: jde o nesystémový zásah, který dále politizuje funkci ombudsmana. Proto musíme novelu důrazně odmítnout.

Předložený návrh novely zákona má rozšířit pravomoce ombudsmana v otázce rovného zacházení a diskriminace o možnost podání žaloby ve veřejném zájmu. V takovém případě dokonce ani nemusí být žádný poškozený, stačí pouhá domněnka pracovníků úřadu ombudsmana, že by někdo hypoteticky mohl být dotčen a poškozen na svých právech.

Svou povahou se tato pravomoc blíží institutu class action (skupinové/třídní žaloby), známého z angloamerického právního systému. Jenže i tam zůstává podání žaloby na úvaze a zodpovědnosti skutečných poškozených, ne na rozhodnutí úředníka. Úřad ombudsmana by tím definitivně opustil své původní poslání, dle kterého má v rámci zákonů pomáhat znevýhodněným a zranitelným občanům, ne prosazovat svou politickou představu o společnosti.

Bohužel ve stejném duchu politizace je taktéž další navrhovaná pravomoc, dle které by mohl úřad ombudsmana podat návrh na zrušení zákona či jeho části k ústavnímu soudu. Již dnes přitom existuje dostatek nástrojů, jak zrušit ustanovení zákona odporující ústavnímu pořádku. Iniciativu v tomto směru mají vedle soudů též volení reprezentanti občanů, na které se již dnes ombudsman může obrátit. Ovšem řádný proces doprovází menší pompéznost a pozornost médií. Nemůžu se proto ubránit dojmu, že právě na to autoři novely mysleli více než na lidská práva.

Návrh pocházející z dílny ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiřího Dienstbiera ml. (ČSSD) je tak nebezpečný snahou o přenos rozhodování ze zákonodárce na úředníky a aktivisty. Vládní koalice tím pokračuje ve snaze o rozklížení základu demokratické politické společnosti spočívajícího v odpovědnosti volených zákonodárců vůči občanům. Úřad ombudsmana by se raději měl vrátit ke svému původnímu účelu a k praxi v době ombudsmanů Motejla a Varvařovského, kteří se snažili o pomoc občanům, ne o vytvoření silného politického orgánu.