Změna ve financování školství - další novela školského zákona

12.07.2016 00:00

 Vážené kolegyně, vážení kolegové,

s nejrůznějšími novelizacemi školských předpisů se v tomto volebním období doslova roztrhl pytel. Jak bývalému ministru Chládkovi, tak ani současné paní ministryni rozhodně nelze upřít, že mají vůli náš vzdělávací systém změnit. Důležité nicméně není jen samotné volání po změně, nýbrž také její forma a hlavně obsah.

Jádrem předkládaného návrhu je změna financování základních a středních škol, když vcelku jednoduchý systém finančních příspěvků na žáka má vystřídat systém složitější, který bude brát v potaz nespočet dalších údajů, jako jsou např. počty odučených hodin, kvalifikace pedagogů a další. Právě ve složitosti spatřuji první úskalí. Že legislativnímu zpracování novely nerozumí řada z nás poslanců, je samozřejmě trochu paradoxní, když s ním právě Sněmovna musí vyslovit svůj souhlas, nicméně úplně neřešitelný problém to není. Mnohem horší je, že návrhu nerozumí často ani ředitelé škol, jichž se má týkat. Dovolím si odcitovat krátkou pasáž jedné z mnoha zpráv, které mi byly v této souvislosti doručeny: „Možná tomu budou poslanci rozumět líp, ale já jako ředitelka se v tom nevyznám a nebudu si umět spočítat rozpočet ani náhodou.“

Opravdu chceme, dámy a pánové, vytvářet pravidla, jimž nebudou rozumět ti, kterých se mají tato pravidla týkat?

Samozřejmě, zdaleka ne každý má právnické vzdělání a je tak schopen legislativní text bezvadně vstřebat. V takovém případě je ale povinností ministerstva, aby předkládaný materiál ředitelům škol náležitě představilo. Tak se tomu ale ani tentokrát nestalo, když mi většina ředitelů potvrdila, že o novele doposud neměli žádné bližší zprávy. To je pro mě nepřijatelné.

Chce-li ministerstvo změnit způsob financování školství, nelze tak činit bez diskuze s těmi, kteří školství vytvářejí. Kdo jiný by měl lépe znát klady a zápory současného systému než právě ředitelé samotní? Nechci se opětovně dostat do stejné situace jako s inkluzí.Tu s řediteli škol nikdo nekonzultoval a paní ministryně si ji přesto poměrně razantním způsobem prosadila. V následujících letech tak všichni budeme svědky toho, jak velký úpadek českého školství inkluze způsobí. A s největší pravděpodobností se přesvědčíme, že neprospěla ani těm, které měla původně chránit.

Dalším úskalím novely je, že se paní ministryně Valachová chystá žákům a studentům měřit různým metrem.

Každý, kdo chodí do školy, si přeci zaslouží rovné podmínky. Proč má tedy na jednoho žáka být vyčleněno méně peněz než na jiného? Nový systém tak bude extrémně nespravedlivý. Místo, aby učitelé učili a ředitelé realizovali své vize, opět přibude další papírování. Z nových komplikací budou těžit pouze zkušení byrokraté, kteří rádi vyplňují různé tabulky. To určitě není cesta, kterou by se mělo české školství vydávat.

Navrhované opatření nás vrací před rok 1989, k systému centrálního řízení. Nyní se ale ministryně musí obejít bez silné centrální autority. Proto po neuvážené inkluzi hrozí opět rozvrat českého školství, tentokrát z důvodu financování.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, závažné zásahy do systému financování základních a středních škol nemůžeme činit ukvapeně a bez patřičné odborné diskuze s řediteli jednotlivých škol. Podporuji proto myšlenku, abychom novelu nepouštěli do druhého čtení a vrátili ji předkladatelům k dopracování, zejména k podrobení širší debatě s odbornou veřejností. Chtít tak zásadní dokument projednat na poslední chvíli před sněmovními prázdninami mi nepřijde správné.

Děkuji za pozornost.